Afrika, kontinent krásné přírody a krásných zvířat: Africké deštné pralesy a jejich fauna.

Africké deštné pralesy se nacházejí ve středu Afriky. Na okrajích deštného pralesu je prales velmi řídký, a zdá se nám, že právě vcházíme do řídkého lesa s poněkud netypickou vegetací. Deštné lesy zabírají velkou část jižní části Západní Afriky. Staří těchto lesů je velmi velké, odhady stáří jsou okolo 100 miliónů let.

Velmi známé je Konžský deštný prales. Největší část tohoto pralesa se rozkládá v Demokratické republice Kongo. Tato země trpí chudobou, hladomorem a dalšími sociálními problémy.

Deštné pralesy jsou v Africe káceny za účelem získávání přírodních zdrojů. Tento fakt je ovšem velmi špatný, protože nám tato aktivita škodí. Místní vláda a další celosvětové organizace se proti těmto problémům snaží bojovat a tak je míra odlesňování nejmenší od roku 1990. Během posledních let však Afrika přišla téměř o dvě třetiny původních lesů.

Africké pralesy se rozprostírají na velké ploše, a proto je zde velká rozmanitost fauny. V afrických pralesích se nachází více než 1000 druhů ptáků a okolo 400 druhů savců. Nachází se zde také slon pralesní. Počet zvířat žijících v afrických pralesích se rapidně zmenšuje. Odhady říkají, že za poslední léta se počet zvířat žijících na tomto území zmenšil o 50%. Mezi další zástupce patří gorily, šimpanzi, ale také i žirafy.

Do místní flóry můžeme zařadit baobab, teak, eben, africký cedr, mahagon, africký dub či ořech, limba. Toto jsou vše rostliny, které rostou v Konžské pánvi, která je nejvíce rozmanitá na flóru a faunu. V Kongu se nachází také mnoho národních parků jako Virunga NP, Garamba NP, Kahuzi-Biega NP a další.

Teploty se pohybují kolem 25°C a vlhkost je velká. Nacházíme se v zóně, kde je období dešťů a sucha. Od poloviny ledna do května a od poloviny září do poloviny prosince je zde období dešťů. Platí zde pravidlo jako všude jinde – na jihu je vždy méně srážek a menší vlhkost.

 

Jak na hygienu u psů?

Chováte doma psa? Máte ho v čistotě? Spousta lidí si myslí, že psa stačí jednou za rok lehce opláchnout vodou a to je vše co jim stačí. Ovšem pravda je jiná. Psům je nutno ostříhat drápy, podat antiparazitika, nutná je také hygiena uší či pravidelné mytí.

bod první – mytí

Každého psa je nutno mít pravidelně tak, aby jsme zabránili plísním a dalším nežádoucím jevům. Mytí psa by mělo probíhat podle plemena zhruba jednou za 1-2 měsíce. Závisí na délce srsti daného plemena, která ovlivní také průběh mytí. Před mytím vyčešeme chlupy ze srsti, které odpadávají (pes líná). Dále srst lehce opláchneme vlažnou vodou. Srst důkladně namydlíme mýdlem a v případě, že máme k dispozici speciální kartáč na mytí/hřeben důkladně psa prokartáčujeme, ale tak, aby ho to nebolelo a na závěr psa ještě jednou opláchneme.

TIP: Speciální pomůcky, které potřebujete během mytí koupíte v každém zverimexu a personál Vám poradí s výběrem mýdla a také kartáče.

V případě dlouhosrsté rasy necháme psa uschnout a důkladně ho vyčešeme tak, aby se mu srst nezamotala do sebe.

V případě dlouhosrstých ras je dobré psa jednou za čas nechat ostříhat a upravit odborníkem. V případě krátkosrstých plemen není potřeba stříhání srsti.

TIP: Je nutno si také uvědomit, že psa nemůžeme ihned pustit do boudy, aby se ještě za mokra vyválel ve špinavé boudě, a je dobré zároveň s mytím psa vyčistit boudu.

bod 2 – péče o drápky

Je nutné zastřihovat drápky psům, ale ne každý ví jak na to. Důležité je to, že drápkem vede nerv. U každého psa je to jiné a v případě střihnutí do nervu pro psa velmi bolestivé. Tehdy kdy si nevíte rady využijte pomoci profesionálů a zajděte k veterinářovi.

V případě přerůstání drápů může mít pes potíže při chůzi a může i pokulhávat.

bod 3 – odčervování

Tento bod je velmi individuální. Záleží na tom jestli je pes opravdu pes nebo štěně a zda-li bydlí na zahradě nebo s vámi doma. Je nutné se poradit s veterinářem na aplikaci odčervovací pasty nebo na aplikaci jiných antiparazitik, které jsou v dnešní době dostupné.

TIP: V případě, že víte jak vašeho psa odčervit nakupte s pohodlí domova v online veterinární lékárně.

bod 4 – další hygiena

Spousta chovatelů by řekla, že toto je vše co stačí, ale opak je pravdou. Nutno je starat se o psa daleko více. Například na podzim většina veterinářů doporučuje na příklad také ušní hygienu. Důležitá je také zubní hygiena. Již od pradávna se psům dávají okusovat kosti. Tyto kosti jsou velmi dobré pro chrup psa a udržují ho v dobrém stavu!

DEJTE SI POZOR NA: Kuřecí kosti (všeobecně kosti ptáků) jsou duté a v případě, že je kost moc malá a pes jí rozkousne, může se roztříštit na malé kusy a pejskovi vážně uškodit!

 

Jak si správně vybrat pejska

Rozmýšlíte se jestli si pořídíte nového pejska. Při koupi je nutno uvažovat, kterého pejska si vyberete. Je to hlavně, protože ne každý pes by se k vám hodil.

Psy dělíme do malých, středních a velkých plemen a dle toho si vybíráme především. Tento parametr zohledňuje velikost psa a na velikosti opravdu záleží. Záleží především na tom kolik prostoru máte. Ovšem i do bytu můžete pořídit větší plemeno psa, v tomto případě psa musíte pravidelně venčit tak, aby doma netrpěl a aby měl dostatek prostoru.

Dále by jsme měli vybírat podle povahy psa. Záleží na tom zda-li bude pes pravidelně ve vztyku s dětmi nebo zda-li je určen pro starší lidi. Některá plemena jsou aktivnější, některá plemena jsou docela mazlové bez pohybu.

Dále záleží na tom, jak zkušený jste. Některá plemena vyžadují opravdu vysokou péči a s tím také vzdělanost chovatele. Například plemena dlouhosrstá vyžadují pravidelnou péči o srst a to není možné u každého chovatele.

Rozhoduje také výcvik. U některých plemen je výcvik těžší u některých lehčí. Záleží jestli chcete psa vycvičit i pro složitější kousky nebo jestli Vám stačí základní výcvik.

 

Nejnebezpečnější jedovatí hadi světa.

Jediným jedovatým hadem u nás v České republice je Zmije obecná, která většinou nahání hrůzu všem, kteří vyrazí v létě na procházku nebo na houby do lesa. Nicméně v porovnání s ostatními jedovatými hady je zmije úplné nic.

Taipan menší

Jedná se o nejjedovatějšího hada světa. Můžeme se s ním setkat v nedotčených a neosídlených oblastech Austrálie. Je prudce jedovatý a jedno kousnutí by dokázalo zabít i sto lidí nebo 250 tisíc myší. Taipan menší dorůstá něco málo přes metr a půl. Žije ve skulinách a norách hlodavců. I přes jeho nebezpečnost, dosud nebyl zaznamenán člověk, který byl uštknut právě taipanem menším

Pakobra východní

Pakobra východní je druhý nejjedovatější had na světě. I přes to, že se jedná o druhého nejjedovatějšího hada, má mnohem více útočnou povahu než taipan. Tento had žije po celé Austrálii, s výjimkou Tasmánie, a na Nové Guinei. Je pro něj typické útočné esovité postavení, a i díky tomu dokáže zvednout třetinu svého těla. Její jed způsobuje vnitřní krvácení a paralyzuje ledviny, srdce a plíce.

Mamba černá

I přes to, že mamba černá je v žebříčku nejjedovatějších hadů až na čtrnáctém místě, jedná se o hada, ze kterého má většina lidí největší strach a úmrtnost neléčených případů je blízká 100%. Mambu můžeme nalézt v polopouštích a stromových savanách Afriky. Její přízvisko černá nezískala díky barvě svých šupin, nýbrž kvůli barvě svého vnitřku tlamy. Mamba dorůstá délky dva a půl metru. Nejzvláštnější schopností mamby je, že dokáže zvednout polovinu svého těla, a tak vyskočit na strom, kde číhá na svou kořist.

Zmije paví

Právě tento had má na seznamu nejvíce lidských obětí, a to díky útoku v oblastech se špatnou dostupností lékařské péče. Zmije paví se vyskytuje na území východní, jižní a střední Asie, a v těchto oblastech je velmi hojně rozšířena. Průměrná délka hada je asi šedesát centimetrů. Zmije vydává, díky svým šupinám, silný skřípavý zvuk, jenž slouží i jako varovný signál. Její nejčastější kořistí je větší hmyz, hlodavci, ptáci i menší savci

Vodnář kobří

Jedná se o mořského agresivního hada, který způsobuje 90% smrtelných útoků mořskými hady. Nalézt ho můžeme v Perském zálivu, v okolí Madagaskaru nebo Seychel, v jižní Asii nebo v okolí Austrálie a Nové Guinei. Dorůstá do délky okolo 1,2 metrů. Znakem, kterým se liší od ostatních mořských hadů, je jeho silně zašpičatělá hlava a zploštělý ocas. Vodnář kobří se živí hlavně rybami.

Chov obřích nenáročných šneků doma?

Do České republiky se v poslední době dostává koníček, který nikdy dříve nebyl tak běžný. Jedná se o chov šneků, o kterých by dříve nikdo neřekl, že je budu někdo chovat běžně v teráriích. Bavíme se především o druzích achatina, archachatina či lisachatina. Tyto druhy (v češtině nazývané oblovky) jsou afričtí hlemýždi dosahující enormních velikostí. Tyto šneky jsou velmi lehké pro domácí chov díky tomu, že nepotřebují moc.

Mezi nejznámější a zároveň největší druh patří Achatina achatina achatina neboli Oblovka obrovská. Tato oblovka může v přírodě dorůstat až 30 cm ovšem v zajetí se dorůstají do 20 cm.

Proč se stávají tak populárními?

Chov tohoto šneka není náročný a k životu nepotřebují moc. Šneky můžeme krmit téměř všechny druhy zeleniny a ovocem. Ovšem velmi důležitou složkou stravy je vápník, běžně podávaný ve formě sépiové kosti nebo v formě drceného vápníku, který je potřebný ke správné stavbě ulity.

Šneka chováme ve skleněném teráriu nebo v plastovém boxu. Obě mají své výhody i nevýhody. Do boxu je potřeba vložit vrstvu substrátu, která by měla být dostatečně silná tak, aby se šnek mohl zahrabat do substrátu. Substrát, který je používán, je hlavně lignocel neboli kokosový substrát. Tento substrát je běžně k sehnání ve zverimexu.

V teráriu by měla být teplota přiměřená a je dobré, když se podobá teplotě oblasti původu šneka. Ovšem postačí i pokojová teplota. Důležitá je také vlhkost v teráriu tzn. cca 80-90%. Světlo v teráriu není potřeba, protože je šnek noční tvor a tudíž světlo nepotřebuje.

 

Výběr šneka do terária

Šneka by jste měli vybírat na základě jeho velikosti, ale i na základě jiných parametrech.

Záleží také na typu šneka. Existují šneci, kteří jsou nároční na chov, a proto je krajně nedoporučujeme pro začátečníky. Mezi šneky nejlehčí k chovu patří Lisachatiny reticulata, Lisachatina iredalei, Lisachatina fulica, Lisachatina immaculata, Lisachatina fulica, aj.

Rozmnožování achatin

Achatiny jsou hermafrodité ovšem to neznamená, že se mohou rozmnožovat sami tehdy, když je jeden šnek osamotě. Šneci mohou jenom „měnit role“. Achatiny jsou vejcorodé a snáší vajíčka. Jedna snůška mnohdy obsahuje až 250 vajíček ovšem ne všechny jsou plná. Mo snesení vajíček trvá zhruba jeden měsíc než se vylíhnout.

Šneci jako potrava

Existuje několik druhů, které jsou běžně používány k přípavě luxusních pokrmů v gastronomii. Nejčastěji se jedná o druh Helix Aspersa. V Česku existuje několik farem, které se zabývají jejím chovem. Tito šneci vypadají spíše jako normální hlemýždi, které běžně naleznete v České republice.

 

 

Nebezpeční tvorové Austrálie

Austrálie je stát ležící na stejnojmenném ostrově na jižní polokouli. Kromě samostatného kontinentu tento stát tvoří také několik okolních ostrovů. Na tomto ostrově se nachází mnoho nebezpečných zvířat, které ovšem nejsou tak nebezpečné pro lidi jak se zdá. Mohou být velmi nebezpeční, ale pokud je nevyprovokujeme je celkem malá pravděpodobnost, že tito tvorové jen tak napadnou lidi. 

Na tomto ostrově žije mnoho zástupců nejnebezpečnějších zvířat na světě z řad hadů, pavouků nebo jiného hmyzu, ale také nebezpeční žraloci či krokodýli.

V Austrálii žije 7 nejjedovatějších hadů z 10. Nejnebezpečnější je Fierce Snake, který je mnohonásobně jedovatější něž běžně známí vysoce jedovatí hadi. Další je například Taipan. V Austrálii je vysoká pravděpodobnost nepříjemného setkání s jedovatým hadem, kvůli vysokému výskytu. Více než 80% místních hadů je vysoce jedovatých. Tito hadi se běžně vyskytují i ve městě a je zde šance, že navštíví občany Austrálie v jejich domovech. Je nutné dodržovat bezpečnostní zásady, které sníží riziko, kterému můžete být vystaveni.

Mezi nebezpečné pavouky patří Funnel Web – žijící na okraji města Sydney – a Red Back, který je široce rozšířen na území Austrálie. Většina pavouků jsou ale neschopni Vás otrávit kvůli jejich velikosti – nedokážou prokousnout Vaši kůži a tudíž Vás nedokážou ani otrávit.

Štíři na území Austrálie nejsou většinou smrtelně jedovatí ovšem jejich kousnutí je velmi bolestivé, a proto zde panuje strach z kousnutí. Kousnutí může nepříjemně bolet po velmi dlouhou dobu.

Ne všechny medúzy jsou jedovaté, ale pozor si musíte dávat na Čtyřhranku smrtelnou, která Vás může vysoce ohrozit na životě. Nevyskytuje se celoročně, ale i přesto je vysoce nebezpečná. Její požehání je velmi nebezpečné a je nutné ráno polít vinným octem a okamžitě volat pomoc.

Žraloci se též v Austrálii vyskytují, ale ohrožení není tolik pravděpodobné. Připadá na ně pouze 1 smrt ročně. Ovšem i přesto počet smrtelných případů rapidně stoupá. Žraloci jsou především turistickou atrakcí. Nebezpečná je bakteriální infekce, kterou kousnutím žralok může do zranění přenést. Tato infekce se mnohdy těžko léčí a končetiny musí být amputována.

Krokodýli nalezneme také. Rozdělují se na dva druhy sladkovodní a slanovodní – SALT-WATER. Sladkovodní druh není člověku přímo nebezpečný a lze ho rozpoznat dle protáhlé tlamy. Jeho velikost není také tak velká jako u slanovodních a dorůstá do 3 metrů. U slanovodních je velikost do 6 metrů a mají širší tlamu. Dokáže velmi rychle zareagovat a vyskočit z vody. Na krokodýla připadá zhruba 1 oběť ročně.

Ovšem existuje zde větší pravděpodobnost, že vás zabije například taková včela, která dle statistik zabije ze zvířecích tvorů nejvíce lidí ročně v průměru. Hlavním důvodem je agresivita včel a alergie na včely

 

Ahoj všichni!

Welcome to WordPress. This is your first post. Edit or delete it, then start writing!

Ptačí chřipka, je to hrozba?

Ptačí chřipka je virové onemocnění ptáků, které je způsobené chřipkovými viry typu A. Ohrožuje hlavně ptáky, ale může se přenést i na jiné savce. Existují patogenní formy, které jsou velmi nebezpečné, a i proto se výzkum soustředí hlavně na ně. Přenos na člověka je velmi výjimečný. Proč se tedy tak obáváme? Důvodem je velká pravděpodobnost mutace viru, která pro nás může být nebezpečná. V ČR se tento rok ona chřipková epidemie vyskytla. Nachází se zde zhruba 20 ohnisek ptačí chřipky. Od ledna tohoto roku bylo utraceno již přes 1000 ptáků. Velké obavy panují například v liberecké zoo, kde již na tuto nemoc uhynul vzácný pelikán.

viry mutují

Viry způsobující ptačí chřipku velmi rychle a snadno dokážou mutovat. V celém světě je zaznamenáno již několik mutací, které ohrozili člověka. Podle WHO (Světová zdravotnická organizace) se stihlo nakazit během jednoho týdne v roce 2017 109 lidí a to virem H7N9. Velmi znepokojivá situace nastala v Africe, kde epidemiologové zmapovali problémy s mutujícími viry.

Viry jsou schopny doputovat až několik kilometrů od nakaženého chovu. Proto je důležité velmi rychle chov usmrtit.

usmrcování infikovaných zvířat

Infikovaná zvířata jsou velmi nebezpečná, a proto je důležité je rychle usmrtit. K usmrcení se používá injekce nebo plyn. Injekce se používá hlavně v případě malochovu, kdy to není tak časově náročné. Ovšem v případě velkochovu by bylo usmrcování injekcí moc zdlouhavé, a proto se používá plyn. Poté jsou zvířata spálena tak, aby se viry dále nešířily.

opatření v malých soukromých chovech

I chovatelé, kteří chovají okrasné ptactvo nebo např. slepice by si měli dávat pozor. Infekce bez rozdílu hrozí i zde, a proto by se měli v případě náhlého úhynu ptát proč. Je doporučeno například u okrasného ptactva přemístění do interiérových voliér, kde není tak snadný přenos nákazy.

prevence a opatření

V případě, že naleznete zahynulého ptáka v žádném případě se ho nedotýkejte a informujte Krajskou veterinární správu nebo jinou organizaci, která je zodpovědná za likvidaci. V rámci prevence pracuje i Krajská veterinární správa, která likviduje infikované ptactvo a snaží se zabránit dalšímu šíření. I některé zoologické zahrady zavádějí opatření tak, aby se neinfikovali zvířata. Tyto zvířata jsou mnohdy velmi vzácné a tudíž by bylo pro zoologické zahrady velmi bolestivé ztratit tyto vzácné kousky.

 

 

 

 

Krmení ptáčků v zimě?

Každý z vás asi už někdy slyšel o krmení ptáčků v zimě. Základní potřebou bývá krmítko, jak si asi mnozí myslí. Není to ovšem pravda. K dokrmování ptáčků v zimě krmítko není zdaleka potřeba. Záleží čím chcete ptáčky krmit.

Proč ptáčky krmíme v zimě?

Hledání stravy pro ptactvo v zimních měsících může být velmi složité a někdy zcela nemožné. Půda je (většinou) pokryta sněhem, a kvůli nízkým teplotám zmrzlá, a proto s nemůžou živit žížalami atd.

Jak vhodně krmit a kdy?

Krmit začínáme začátkem listopadu nebo s příchodem mrazíků a krmíme skoro až do února (někdy déle v závislosti na počasí). Ptáčkům dáváme menší dávky krmiva, ovšem záleží také na počasí. V případě větších mrazů je nutno krmnou dávku zvýšit. Krmíme nezkaženým krmivem a nepodáváme zbytky. Ptáčkům mohou tyto zbytky způsobovat problémy se zažívacím traktem a mohou vést k smrti! Je proto nutno krmit krmivem k tomu určeným, které seženeme například ve zverimexu. Stravu vždy mixujeme podle ptačích druhů, kteří navštěvují naši budku. Je dobré krmit semínkami např.: slunečnice, proso, mák, pšenice, rozdrcená jádra některých oříšků. Můžeme také použít bobule ze zahrady (ptačí zob, jeřabiny, černý bez, atd.) a pro zpestření můžeme nakrájet jablko, nastrouhat mrkev nebo podávat třeba lůj, který je dobrým zdrojem energie.

Ve zverimexu lze sehnat přímo směs určenou do krmítek nebo třeba lojové koule. Ty můžeme zavěsit třeba na zábradlí nebo na větev stromu.

… a co krmítko?

Krmítko/budku lze také koupit. Zručnější typy jsi ho mohou vyrobit k běžných materiálů. Je nutno myslet na praktickou stránku věci, ne jenom na estetickou stránku. Budka by neměla mít součásti, které by mohli poranit ptáka (čouhající hřebík, nějaké volné železo s ostrými hranami, aj.). Je dobré, aby bylo zakryto nějakou stříškou, aby jsme zamezili přístupu vlhkosti a sněhu.

POKUS: Buněčná struktura cibule pod mikroskopem

Zkoumejte strukturu cibule pod mikroskopem. Na cibuli lze nejlépe udělat pokus, při kterém zkoumáme strukturu buňky.

  1. Vezměte si malou část cibule a vrchní vrstvu z ní sloupněte. Nejlépe červenou cibuli.
  2. Poté tuto „slupku“ položte na sklíčko a přikryjte tenkým sklíčkem na to určeným.
  3. Zkoumejte pod mikroskopem

Zde si můžete stáhnout celý postup s popisem a výsledkem. Bohužel jelikož tato práce byla určená na náš jiný web je celá v angličtině.

OBSERVATION OF ONION EPIDERMIS – Pozorování pokožky cibule